Moje postřehy

Co nám napovídá google...

18. dubna 2014 v 9:14 | Světlo
Google je asi nejpoužívanější vyhedávač a má spoustu skrytých funkcí (například letadýlko v google mapách, pacman v obrázcích nebo kaluž vody v monitoru, kdo nezná, určitě se koukněte sem :) http://www.extra.cz/10-skrytych-forku-ve-vyhledavani-na-google-zkuste-si-je-vsechny )

Já sem si dneska hrála s vyhledávačem a o ty nejlepší hlášky, které si na mě google připravil, se s Vámi prostě musím podělit :D


Proč je všude maso?!

9. dubna 2014 v 20:34 | Světlo
Začalo to tím, že u nás ve školní jídelně zavedli nově tři jídla místo dvou. Všichni jsme se hned těšili a vesele si obědnávali. Ten první týden jsem si zachovávala nadšení a bavilo mě koukat, jak jsou v jídelně tři výdejní pultíky místo dvou. Asi tak ten první týden no. Čili do té doby, než mi přesně došlo složení vydávané stravy. Uvedu příklady: (Teďka si je vymýšlím, ale takhle nějak to to vypadá.)

Den 1.
Jídlo 1 - Kuře na paprice s rýží
Jídlo 2 - Svíčková s knedlíkem
Jídlo 3 - Buchtičky se šodo

Den 2.
Jídlo 1 - Vepřové kostky s těstovinami
Jídlo 2 - Plněné bramborové knedlíky uzeným masem
Jídlo 3 - Sekaná s bramborovou kaší

Všimli jste si?? Máme na výběr maso nebo sladké. Maso nebo sladké. Maso. Maso. Maso. Vražda. Maso. Zmařený život. Cukr. Maso.

To jako vážně??!

1. dubna 2014 v 9:16 | Světlo
Ahoj :) musím Vám napsat o něčem, co se mi stalo, nebo spíš co jsem vyslechla. O odpoledce jsem stála opřená o menší sámošku "žabku" a čekala na holky, že vyrazíme kecat na hřiště. (Jo, jasně, že chodíme na hřiště, je tam zábava :D )

V klidu jsem se opřela o plechovou zeď a hrála si na mobilu, (V PixWords jsem poslední ve třídě :( ) když tam po chvíli přišly dvě holky. Vypadaly nejmíň na patnáct, já jsem oprotii nim byla o dost větší. Byly příšerně hubené, spíš vychrtlé. A teď nechci znít, jako nečí babička, ale ty holky byly úplně anorektický!! To oblečení, co měly na sobě, to dost podtrhovalo - jedna hodně mini sukni a přiléhavé tílko, přes které měla nějaký pléd, či co to bylo (na modu fakt nejsem expert) a ta druhá legíny a nějaké tričko. Plus strašně moc doplňků, boty na podpadku atd...

Ale to je klasika, to mě nijak nezaujalo. Stačí si vyjít do Prahy a člověk vidí extrémní tučnoty, extrémní vyžle... A jak jsou "vyzívavě" oblečený?? Ježiš, tak maj takovej styl, no. Prostě jsem se o ně nějak zvlášť nezajímala a snažila se přijít na to, jaké slovo má bejt sakra ten obrázek?!
Ty dvě holky si ale stouply ke koši přímo před vchodem do sámošky a bez ostychu, že je někdo uvidí nezletilé kouřit, si zapálily cigarety.

A ani toho jsem si nijak extra nevšimala, to člověk vidí taky denně. Stála jsem tam dál.

Zpozorněla jsem až, když se ty dvě začaly bavit. To sem se teda dozvěděla věcí!! A pochytila pár nových slov... :D
Ta konverzace vypadala přibližně takhle: (Píšu jen ty nejzajímavější úseky, poslouchala jsem je skoro čtvrt hodiny)

"Tak co, dala jsi??"
"Nedala, ale dám"
"Člověk dlouho nevydrží odolávat, mu pod čurákem málem rupou džíny."

"A seženeš mi to teda??"
"Se neposer čubko."
"Píčo, dělej, už to potřebuju!!"
"Si najdi svýho juniora."

" _Citovat nebudu (stydím se to napsat :DDD ) , ale řešily, jak probíhala procházka s nějakým klukem... TO jsem se dozvěděla věcí!! :DDDDD_ "

Když tu procházku začaly rozebírat ještě detailějc, zaplula jsem do uličky a oklikou to vzala zpátky ke škole a vyhlížela holky tam. Na hřišti jsem si pak parádně zadrbaly.

Je to divný, že dneska jdeme všichni do extrémů... Buďto jsou anorektičky, nebo velryby. Buďto jsou rodiny, které nemají peníze ani na kvalitní jídlo anebo boháči, co nevědí co s nimi. Buďto rodiče, kteří svoje děti nepustí ani na oslavu kamarádky, nebo rodiče, kterým je jedno, jestli je jejich dítě n drogách. A takhle bych mohla jmenota dál a dál...

Ale vážně, takovýho toho středu je čím dál míň!!

Toť byl názor čtrnáctiletý holky, která by se chtěla udržet ve středu. Po celý život.

A co vy?? Vyslechly jste si taky nějakou kuriozitu??

Na závěr doplňuji obrázky na zpestření článku :)

Looking for Alaska | via Tumblr
wedding dress wedding dresses

Offine bobřík

25. února 2014 v 12:00 | Světlo
Jak se blížily jarňáky a já neplánovala žádne hory, dovolenou a pod. a čekala mě pouze krásná odpočinková samota (tedy než přijdou rodiče z práce) napadlo mě, že bych mohla vyzkoušet offine bobříka. Což znamená, že bych nepoužívala žádnou moderní vymoženost - mobil, televizi, počítač, mikrovlnku...

Což tedy kazilo mé očekávání, že budu dopoledne koukat na Očko a brouzdat oři tom po netu. Ale rozhodla jsem se, že to zkusím. Nenapadlo mě, že to bude tak těžký a že budu popisovat každý den zvlášť. Bylo to skvělích 9 dnů. (Víkend + prázdniny)


Den první

Ráno vstávám a jdu si udělat čaj. Na okamžik váhám, jestli je rychlovarka moderní vyfikundace, nakonec si vodu dáám do kastrůlku a připravuji čaj celé rodině. Prtotože sporák vážně potřebuju. Po snídani jsem se začala trochu nudit. Chtěla jsem zpracovat referát a ejhle. Chyba. Moje referáty vždy vznikají Ctr-C+Ctr-V do Wordu, dát pryč zvýraznění a opsat vlastními slovy. Při tom to asi o polovinu zkrátit. Takže jsem se nakonec rozhodla - dokážu to i bez Wikipedie!!

Šla jsem vyrabovat všechny encyklopedie a slovníky, abych zjistila něco víc o Janu Nerudovy. V jedné encyklopedii jsem našla jeho jméno a u ní jediné, co jsem vědela - že napsal Povídky malostrancké, které jsem zpracovávala. A tak jsem se šla ptát. Táta toho věděl něco víc. Díkybohu. Pak mi dokonce vylezl na půdu pro nějaké knížky, ze kterých jsem referát vážně sesmolila. Musela jsem si ty Povídky malostrancké dokonce přečíst!! :DD

Začala jsem si uvědomovat, jak jsem rozmazlená a jak PC ovlivňuje můj život.


Den duhý

Četla jsem, malovala a cvičila jogu podle jedné té knížky, co jsem vyhrabala na půdě. Byl to docela produktivní den. Uklidila jsem, uvařila, něco se naučila... Mamka mě pochválila :D Problém byl čaj a mlíko. Jsem zvyklá mít pořád dostatek čaje z konvice, ale ten jsem teď musela dělat asi 20 minut na plotně, stejně tak mlíko...

To mlíko na plotně obzvášť zlobilo, furt se mi pálilo!! A ještě k tomu obsahuje mléko, věřili by ste tomu?!!

Den třetí

Jak skončil víkend, a já měla být doma sama, začala jsem se nudit. Nebyla tu žádná kulisa z televize ani hudba ze sterea. Nemohla jsem si pustit film z PC nebo si zahrát hru na mobilu.

Tak jsem se pustila do úprav pokoje a udělala něco do školy. Nakonec se to vyvrbylo v další produktivní den. Večer jsem ale dočetla další knížku a docela mi chyběla Mp3.

Nemohla jsem usnou, v hlavě mi furt zněla jedna písnička a já si ji nemohla pustit... Nakonec jsem četla do půl jedné ráno. A bylo to super. Miluju knihy.


Den čtvrtý

Dopoledne jsem strávila produktivně. Když přišla máma a pustila telku, schovala jsem se v pokoji. Pak mě ale napadlo, proč jsem doma?? Venku nebylo nějak moc hezky a mamka mě nepustila na couračku, prý že už je pozdě, tak jsem vyšla alespoň do ulice a na hřiště.

A viděla jsem spoustu věcí!! :)) Ptáky, stromy, psi, kočky, zajíce... Vrátila jsem se domů pro atlas a zjistila, že u nás žije vzácný strakapoud malý!!


Den pátý

Ráno se domlouvám s mamkou, že zajedu za kamarádkou a že mě máma vyzvedne tam a tam v tolik a tolik. (To kvůli bezpečnosti) Dojedu ke kamarádčině domu a zjišťuji, že nemají zvonek. Normálně ji totiž prozváním mobilem. Takže jsem vlezla k nim na zahradu a dobívala se tam snad 5 minut. Když mi konečně otevřela kamarádčina babička, tvářila se překvapeně, že neprozváním.

Nakonec jsem zjistila, že moje kamarádka Lenka je u Anči. Jelikož jsem nevěděla, kde Anča bydlí a nemohla jsem holkám zavolat, vyptávala jsem se na cestu lidí, co jsem potkávala. Ta komunikace byla zvláštní. Jako by mě lidi házeli do jednoho pytle s vrahama a úchylama. A to přitom nevypadám zas tak strašně...

Když jsem konečně našla holky a povyprávěla jim o svém snažení, převzaly žezlo ony a vysvětlily mi mometnátní stavy na facebooku. Zjistila jsem, žejsem naprosto out. Pak mě holky hecovaly, že už jsem použila auto a jela MHD. Sakra.
Jak jsem si tak povídala s holkama, došlo mi, že s tímhle BioStylem to daleko nedotáhnu.


Den šestý

Radši zůstávám doma. Po snídani (už jsem si začala zvykat na sporák) jsem šla na zahradu. Jen tak. A podle prastaré zahrádkářské knihy jsem odstranila veškeré nedostatky na naší zahradě. Další produktivní den se chýlil ke konci a já chcípala nudou. Tak jsem začala vymýšlet hračky pro kočky a vyčistila akvárko.

Toto je Karel. Můj sumeček. Při čis´štění akvárka jsem se sním blíže poznala a zjistila, že je to sameček. Aspoň myslím.

Den sedmý

Docházely knihy a nápady na malovaní. Chtělo se mi poslouchat písničky. Přišel absťák. Nakonec jsem to přežila díky úklidu. Vyházela jsem asi dvě třetiny všech svých věcí, vypulírovala a nadekorovala pokoj. Skříně zejí prázdnotou. Jak jsem si ale uklidila v pokoji, přišlo mi, že jsem čistčí i v hlavě.

Den osmý

Sobota. Naši zapnuli televizi, já je ale vytáhla na procházku a nakonec jsme objevili taje a zákoutí našeho parku.

Taky objevuju zákoutí akvária. Vyšperkovala jsem ho. Přesázela a umoudřila rostliny a pozměnila dekorace. Rybky začaly hned čile plavat, jako by se radovaly :)

Den devátý

Přešel mě absťák. Mobil ležel někde v tašce a notebook pod křeslem. Klidně bych se jich bývala vzdala úplně, jen si mobil brala, když bych šla ven a pod. kvůli rodičům, abych s nimi byla ve spojení a oni se o mě nemuseli bát.

Když jsem ale další den přišla do školy, nevěřili by ste, kolik jsem toho za ten off týden zameškala... Tánhleten je vztahu s támhletou, tenhle natočil támhleten klip, tamta skadla do rybníka...

Silně uvažuji, že si zase zruším fb. Tentokrát nadobro.

Moje denní rutina | Dopoledne

18. února 2014 v 20:15 | Světlo
Pokračuji ve svých postřezích z mého všedního dne :)

Teď je na řadě dopoledne. Škola. Hmm. NUDA. Celé dopoledne se vznáší v oparu nudy, který se tetelí s vedrem a vydýchaným vzduchem ve třídě, která páchne podivnou směsicí křídy, potu a starých svačin. V tom oparu se ale dobře dělaj pí*oviny. S prominutím :D Je to ale pravda, kdy se líp vyřádit, než když nás objímá opar?? :DDD


7:50

Příchod do třídy, pozravení spolužáků a obejmutí oparem. Často se ještě s taškou na pár slov u nějaké lavice, kde zrovna sedí nějaká kamarádka, abych jí zdělila noviky. To je totiž strašně důležíté žejo.

7:55

Citace, Školní řád, druhá odrážka: "V 7:55 jsou žáci na svých místech v danné třídě a jsou připraveni na hodinu." To už je třetí porušení školního řádu, kterého se dopouštím! První je, že v šatnách neběháme a odejdeme hned, jak se převlíkneme a druhé, že ráno nemáme nakupovat u automatu. Nechápu.


8:00

Obvikle mají učitelé zpoždění, takže docházejí poslední žáci, mnohdy trochu zadýchaní. Já se tedy připravím natu hodinu a tlachám.

8:05

Učitel přišel. NUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDANUDA.
Začínám si kreslit.


8:20

Hraju hru "hodinešky". Spočívá v tom, že vždy, když se kouknu na hodinky, udělám na lavici čárku. Ano, je krásně šrafovaná.

8:40

Už mám hotový první obrázek.

8:45

Přestávkááááá!! Přežili jsme prví hodinu. Jdeme to oslavit na chodbu, kde pokračujeme v tlachání a dospáváme.


8:55

To je teprve druhá hodina?? :´(

9:40

Joooooo!! Přichází patnácti minutová přestávka. Dávám si příděl jídla a provedu s holkama nějakou tu pí*ovinu.

9:55

Třetí hodina nastala, lampa ještě svítila...


10:45

Velká přestávkáááááááá!!! Joooooo!! De se k automatům, nebo na chodbu, nebo někam jinam a de se jíst a kravit!!

11:05

Čtvrtá hodina nastala, lampa ještě svítila...


11:45

Došlo jídlo. Sakra. To ale nebrání v kravení. Bohužel jsem často obětí. Na záchodě budu zasněžena nekvalitním hrubým toaleťákem z velké role.

11:55

Pátá hodina nastala, nuda ještě svítila... Opar začíná být k nevydržení. Jdu otevřít ventilačku, někdo ji ale hned zavře, prý že je zima.


12:35

Zvádly jsme to, zbíva už jen jedna hodina do odpoledky.

13:30

Přichází velice drsná a fyzicky náročná honička na oběd, během níž může dojít i ke zraněním, strátám tašek, zlomení klíčů a pod. Níkdo přece nechce stát tu frontu, že??


13:50

Konečně jsme vystáli frontu. Jdeme s jídlem ke stolu.

13:52

Odnášíme jídlo. Teď máme volnou hodinu!! Jde se kravit!!!!!!!! :D

Jak doopravdy vypadá bruslení na Letné

9. února 2014 v 8:56 | Světlo
V Praze na Letné bylo v rámci Olympijských her vybudováno veliké kluziště. Po internetu koluje spousta překrásných fotografií z velikého kluziště ze středu nebo z úzkých romantických ledových cestiček, kde projíždějí zamilované páry, nebo si hrají děti. Skutečnost je ale drsná.

V čera bylo krásné sobotní dopoledne, a tak jsme se rozhodli si teda jet zabruslit. Letná je krásná, kyvadlo se vesele houpe a je tu krásný výhled na Prahu.



Teď je ale Letná protkaná barikádami, které by nepřekonal asi ani zkušený vězeň. Za vstup ke kluzištím se platí 50,- Kč pro dospělého, děti do patnácti to mají zadarmo. Koupili jsme si lístky v karavanu a chtěli tedy vejít, hlídači nám ale začali prohlédávat tašky... Asi abysme tam náhodou neměli bombu nebo co. Na těch plotech byli nápisy, že v noci to hlídají psi.


Když jsme tedy prošli přes tyhle všechny barikády a chtěli si teda jít zabruslit, nemohli jsme najít vstup do kluziště. Mají to udělaný tak, abyste museli projít přes všechny reklamní stany, kterých je tam na můj vkus dost.
Taky se musí obejít kluziště, kde se hraje hokej. Na plátnech se tam promítá momentální průběch olympiády. Bylo by to moc hezký, kdyby všude nebyli reklamy a lidi.




Když jsme konečně našli vstup do kluziště, zjistili jsme, že nikde nejsou lavice na přezutí, jediné, co tam je, je veliký stan, do něho jsme ale raději nelezli. Bylo tam takovejch lidí!!
Konečně jsme se dostali na led. Funguje to tak, že uprostřed je jedno veliké kluziště, kde se dá koupit i nějaké občerstvení, je tam další plátno, na které se promítá olympiáda, jsou tam lavičky... A strašně moc lidí. Kolem tohohle velkého kluziště je takový objezd, cestička z ledu, lemovaná zábradlím, o které jsem si zadřela třísku.


Tyhle ledové silničky se tedy klikatí celkem roztomile kolem hlavního kluziště. Každou chvíli tudy ale projíždí rolba na úpravu ledu, která ten nerovný led ve zkutečnosti vbec neupravuje, ale způsobí to, že všichni lidi se nahrnou na jedno místo a z té tlačenice se prostě nedá uniknout.





Na pár místech vedou nad cestičkami konstrukce, po kterých se dá chodit. Na každé ale opět hlídá policista.




Z kluziště na to není vidět, ale někde v jeho areálu je podium, kde pořád někdo vystupuje. Když jsme tam byli my, hrála tam dětská skupina "Kašpárek v rohlíku". Ta otřesná hudba mi drnčí v hlavě ještě teď. Bylo to strašný!! Bože, dyť to ani ty děti nemůže bavit...


Toto jsou malebné pohledy z kluziště...


Kvalita ledu není nic moc. Jak jsem již zmiňovala - ta rolbička tam jenom udělala zácpu, led neupravovala.




Moje shrnutí??

Je to špatně zorganizované. Nepochopila jsem třeba tu rolbu, nebo proč tu nejsou lavice na přezutí...
Pokud jsem půjdete, budete si pamatovat hlavně spustu lidí. Pokud sem nepůjdete, o nic extra nepříjdete. Ale pokud půjdete na jiné kluziště, třeba na Nikolajku, Gutovku nebo Štvanici, vyhrajete bitvu. Protože polovina národa je na Letné, ostatní zimáky budou určitě prázdné...

Moje denní rutina | Ráno

1. února 2014 v 20:13 | Světlo
V následujících několika článcích Vám ukážu postřehy z mého všedního dne. Dnes je to samozřejě ráno :)


Když jsem se chystala nafotit postřehy z mého rána, nedokázala jsem si vybavit takové ty základní vjemy. Ráno jsem - jako určitě hooodně dalších lidí - úplně mrtvá. Vím co dělám, mám to zažité, ale vybavuji si jen pár základních životabudičů, které se mi vryly do paměti. A proto mám jen málo fotek... A taky jsem ráno nedokázala nic nafotit, ale to je vedlejší. Vezmeme to tedy od úplného začátku...


6:15

Spánek se mi trochu ztenčí. Na pár okamžiků se možná probouzím, ale hnedka se znovu házím do blaženého klimbu...

6:25

Probouzím se. Moje první myšlenka ve všední den často bývá, že se mi nehce vztávat. Stejně ale nikdy nevztanu, i když vím, že je to chyba. Akorát jsemunavenější. V tuhle dobu jen tak ležím v mojí postýlce, která má ideální teplotu, jsem v ideální poloze a jsem ideálně nastavená pro další hodinku spánku...

6:30

Začínají se mi znovu zavírat oči... A dost!! Nastává můj ninja manévr s názvem "OKAMŽITÁ REAKCE!!!". Spočívá v tom, že se vymrštím z postele načež nastane teplotní kolabs, protože jsem právě vyskočila z perfektně vyhřátého pelíšku do vlezle studeného pokoje. Ale vyhrabala jsem se zpostele. Úspěch. Vrávorám do koupelny a snažím se neusnout ve stoje. Že sem včera nešla spát dřív...


6:35

Sprcha. Ledová sprcha. To pomyšlení mě volá a já s odhodláním překonávám cestu do koupelny. Vždycky, VŽDYCKY málem oslepnu, když rozvítím. Po ranní očistě, která sestává z krátké ledové sprchy, která mě aspoň trošku probudí, čištění zubů a uvedení z vlasů do lidského stavu jdu zpátkydo pokoje a hodím na sebe rvní triko a kalhoty, co mi přijdou pod ruku. Vezmu z rohu svoji školní tašku a o něco jistěji vrávorám dolů.

Asi takhle vypadám. Ale jen ráno. Potom vypadám jako kočka, samozřejmně :3 Jako ta perská, tlustá chlupadá kočka s poker face.

6:45

Když rozvítím, často zjišřuji, že mám triko obráceně, nebo že jsem si vzala růžové ponožky místo černých.
Hodím tašku do kouta a v kuchyni si udělám svačinu do školy. Moje pravidlo při přípravě zní "Čím víc, tím líp." Ono totiž taková svačinka před testem krásně prokrví mozek a ještě k tomu já jsem věčně nenažraná :D

6:50

Přichází čas na čaj. :3 Miluju čaje. Málokdy si ráno dělám ještě nějaký bylinný navíc, většinou si odleju černý z velké konvice, kterou udržujeme plnou. A dám si snídaní. Používám stejné pravidlo, jako u svačiny. Nesnídám cereálije a podobné modelkovské čičoretičky. Potřebuji energii. Koláče, vejce, slanina, kaše, ovoce, zelenina, tousty, buchty... A spousta čaje... Hmm...
Tohle je můj hrnek. Je tukrásně vidět, jak se mi ráno třese ruka :)
Když jsem ty banány fotila, mamka řekla: "No, musej se sníst aby zase nezčernaly."


7:10

Ještě na chviličku běžím (snídaně i dodala dost sil, takže už se nemusím plazit) k sobě do pokoje, abych si to tričko nebo ponožky uvedla do přijatelného stavu.

7:15

Celá rodina se mačkáme v předsíni a spěcháme, protože jsme si daly málo času. A to já ještě často vybíhám dát vodu králíkovy, nebo zrní ptákům. Mamka do toho krmí kočky.

fish gif

7:18

A odmražujeme! Teď v zimě je naše auto vždycky zamrzlé.

7:20 - 7:30

Podle toho, jak moc bylo zamrzlé nebo kočky hladové vyrážíme vstříc světu namačkaní v našem otlučené autíčku. Já si učívám toho, že můžu sedět a probouzím se.

7:40 - 7:45

Podle toho, jak byla průjezdná silnice mě mamka jako první vysazuje u školy. Na zastávce kousek od tud vysadí i ostatní pasažáry a pak sama bude pokračovat do práce.
Já se tedy loučím a kráčím s tažkou ledabile přez jedno rameno (je to totiž jrozně frajerský) ke škole. Většinou nemusím čekat, až šatnářka otevře, takže rovnou vcházím dovnitř ke skřínkám. Vzuju se a pod. a od spolužáků zjistím, že píšeme test, na který nejsem naučená.


I přes to, že rána (a to hlavně ve všední dny) josu hodně těžká a ranní vztávání nesnáším, je ráno moje nejoblébenější část dne... :)
 
 

Reklama