Noc

15. ledna 2014 v 19:31 | Světlo |  FantasMagory
Téma tohoto týdne je noc. Noc je krutá a překrásná zároveň. V noci něco ožívá. Něco. Sama si nejsem jistá co, ale protože jsem snílek a fantas-magorista, vidím v noci věci, co v dne ne. Mnoho bytostí ožívá se setměním, já ale ráno. Jakmile začnou zpívat ptáci, já se budím, proto mi také říkají Světlo. Musím ale přiznat, že se prostě noci bojím.
"...Je léto, červenec. Slunce se konečně umoudřilo, sklání se k západu, obloha růžoví, rudne a skloněné slunce k nám posílá poslední světlo. Zeleň zavoní úlevou, že se konečně ochladilo. Ptáci vesele cvrlikají. Obloha šedne. Včely mizí. Vylézá krtek. Obloha zčernala. Mrká na nás první hvězda. A najednou - ticho. Ptáci naráz přestali zívat. Okamžik jen šumí listoví. Všechno tichne, ukládá se ke spánku. Je ticho. Hvězd přibylo. Konečně se něco ozívá - sova se vydává na lov a hluboze houká. To ohlašuje jediné - tohle není konec dne, to je začátek noci. Příroda znovu ožívá. Ježci dupou a vyhrabávají slimáky, kteří se ukrývali pžes den v záhoncích. Netopýři vyletěli nachytat můry, které se zoufale otáčejí pod lampou. Kuna vylézá z dutiny a vydává se na lov myší, které odhopkali do pole na chutný ječmen. Kočky blikají očima a hrají si. Žáby spouští svůj koncert. V křoví cosi šramotí. Trávu něco ohýbá. Koruny stromů se pohupují..."
A právě v tuhle chvíli, kdy měsíc nestačí zakrýt tmu, zacházím do domu spát, protože se vážně bojím. Nevím totiž, co tam v té tmě číhá a pozoruje mě. Nechávám si ale otevřené okno a pozorně naslouchám. Vžycky jsem se snažila něco skrze záclonu uvidět, ale od té doby, co se mi to porařilo, si zatahuji i závěsy. Něco totiž proetělo asi 50 metrů od mého okna a sneslo se to na zem. Nebyl to ale pták, ani netopýr. Na zemi to tožiž složilo křídla a rychle odsprintovalo z mého dohledu. Moc jsem se bála no to, abych vylazla aspoň k oknu. Místo toho jsem se jako strašpytel zavrtala pod peřinu a usnula. Teď svojí zbabělosti lituju.
Bylo to tmavé, veliké asi jako rys, nebo retrývr. Nevím, kolik to mělo nohou, ale myslím si, že čtyři, což soudím podle toho pohybu. Křídla byla hodně veliká. V poměru s tělem asi 2:1. Ocas to nemělo. Aspoň myslím. Mělo to vlající uši. Malinké tlapičky.
Po tomhle zážitku jsem stvořila "Kouzelné bytosti". Knížku (sešit A4) s magickými tvory (pastelkovými malůvkami od 10ti letého dítěte) a podrobným popisem života, podoby, chování... (za pochodu vymyšlénými).

Nosila jsem si ten sešit do školy a hodně tam vytvářela v hodinách. Nejlepší kousky ale vznikly v noci pod svitem lamičky. A ty nápady mi určitě našeptala sama noc.

Noc je mi tedy kamarádkou, ke které cítím strach, zároveň ji mám ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dáša Dáša | 21. února 2014 v 8:48 | Reagovat

V tobě se nezapře spisovatelka!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama